Fotoprocházka: fotím hlouposti

Největší podraz je, že se člověk po každé změně fotoaparátu prakticky učí všechno znovu. Dokud se jedná o věci, které neutečou, není to takový problém. Legrace nastává, když se člověk učí fungovat v trochu pohotovějším módu. Přepínala jsem dnes režim ostření a zjišťovala, co to umí. A hlavně jsem řešila v praxi, jak moc mi při focení „brání“ větší foťák.

V praxi jsem se „dostala“ tak „daleko“ , že ať už mám v ruce větší nebo menší stroj a je jedno s jak velkým snímačem, „lezou“ mi z toho pořád stejné fotky. Prostě jsem se zaměřila na nářadí a zapomněla věnovat stejnou péči fotkám. Aktuálně chodím ven a zjišťuju, co přesně je tou mojí inspirací. Loňský rok jsem s tím začala, ale ředila jsem to řešením techniky a foťáků. Letos si chci dát dostatek času na focení samotné.